Rudolf Habsburský
Korunní princ Rudolf představoval ve svém krátkém životě velkou naději na změnu. Především v politice, kde vládla silná konzervativní vláda jeho otce Františka Josefa I. Jeho život se však stal nenaplněným čekáním na usednutí na trůn, které nakonec skončilo obrovským selháním.
Již jeho narození 21. srpna 1858 v Laxenburgu vzbuzovala obrovský zájem, neboť císařský pár již netrpělivě čekal na syna. Po dvou holčičkách tak mohla celá říše slavit narození dědice Habsburské monarchie. Život dítěte však byl již od začátku předurčen pro vojenské řemeslo. Již při narození se totiž stal majitelem 19. pěšího pluku. Samozřejmostí bylo i okamžité udělení Řádu zlatého rouna. Korunní princ však byl mnohem více po matce, a proto se záhy začala projevovat jeho citlivější povaha. Místo liberálnější výchovy však jeho otec po domluvě se svou matkou arcivévodkyní Žofií rozhodl, že je potřeba malého Rudolfa otužit a vycepovat. V šesti letech ho čekala tvrdá vojenská výchova jeho nového vychovatele generálmajora hraběte Gondrecourta. Ten dokázal svými drastickými metodami za jeden rok udělat z Rudolfa psychicky narušené dítě, které se bálo téměř všeho. Naštěstí zasáhla jeho matka Alžběta a zasadila se o okamžité nahrazení vychovatele, a to za hraběte Josefa Latour von Thurmburg, který konečně dokázal využít Rudolfova talentu. Okamžitě začal s liberální výchovou, která tak dala základ pozdějšímu širokému záběru korunního prince Rudolfa. Přesto se následky tvrdé výchovy hraběte Gondrecourta nesly s Rudolfem až do konce života.
Pro korunního prince byl rozhodující vztah s jeho rodiči, který však rozhodně nebyl ideální. Ačkoli oba své rodiče miloval, nedokázal se smířit s tím, že jeho otec nechápe jeho politické názory, které často u oběda odsoudil větou: „Náš Rudolf už zase žvaní.“ Matka, která byla rovněž liberálně smýšlející, se stala vzdálenou, neboť svými cestami pravidelně opouštěla manžela i své děti (s výjimkou své milované Marie Valerie).
Rudolf však dostal šanci najít osobu, která by mu byla oporou v těžkých chvílích. Stala se jím jeho manželka Stefanie Belgická, se kterou se roku 1881 oženil. Bohužel jejich vztah byl harmonický pouze krátce, načež se Rudolf vrátil ke starému divokému životu, v němž byly na prvním místě ženy (mnohdy pochybného původu). Jediný zvrat, který mohl prince vysvobodit z takovéhoto života, se však nekonal, neboť roku 1883 se nenarodil vytoužený syn Václav, ale holčička Alžběta, oslovovaná Erszi. Ačkoli svou dceru miloval, nedokázal skrýt zklamání, především pak poté, co se jeho žena stala neplodnou, neboť ji zřejmě Rudolf nakazil kapavkou. Nyní již nic nebránilo ke katastrofě v Mayerlingu.
Zde ukončil svůj život společně s milenkou Mary Vetserovou 30. ledna 1889. Jelikož se ale oficiální kruhy zdráhaly vydat informace o skutečných událostech na loveckém zámečku, vyrojilo se mnoho spekulací, které dodnes vzbuzují zájem a neklid v řadách mnoha lidí. Skutečnost však byla pravděpodobně prostší než mnoho příběhů, které lze ještě dnes slyšet a zaznamenat.
