Nakladatelské údaje: Praha: Mladá fronta, 1994
Rozsah: 279 s.
Anotace:
Od nástupu na trůn po boku svého manžela, císaře Karla I. (1916), se stala Zita Rakouská (1892-1989) objektem značně kontroverzních názorů. Její politické aktivity na záchranu zanikající c. a k. monarchie nacházely nejen obhájce, ale i řadu odpůrců, kteří ji přičítali odpovědnost za rozpad říše. Kdo byla tato fascinující osobnost, která po celý svůj dlouhý život usilovala o navrácení práv habsburské dynastii? Tuto otázku se pokouší na základě nově dostupného materiálu zodpovědět rakouská historička Tamara Griesser-Pečarová v Zitině barvitém a bohatě dokumentovaném životopisu.
Zita, poslední císařovna rakouská, královna uherská, česká, etc., etc.,..., byla nejen poslední žijící představitelkou zanikající epochy evropských monarchií, ale zároveň i ženou povýtce "politickou". Narodila se jako princezna bourbonsko-parmská a sňatkem se stala členkou habsburské rodiny, především však vždy byla a cítila se Evropankou.
Zitiny vlastní "kořeny" a bolestná historie vlastního rodu ji už v raném věku dostatečně přesvědčily o nesmyslnosti nacionalismu a křehkosti moci. Od počátku stála pevně po boku svého manžela, arcivévody Karla, budoucího císaře: spolu s ním procestovala celou říši a sdílela nepohodlí odlehlých vojenských posádek. Během světové války jí časté návštěvy na frontě i u lůžek raněných ukázaly zblízka bídu a utrpení vojáků i obyčejných lidí.
Zhroucení říše, marné pokusy o restauraci monarchie, nucený exil na Madeiře a manželova předčasná smrt - takovýmto krutým životním zkouškám musela čelit "velká dáma v černém", jejíž odvahu živila víra v Boha a pevné přesvědčení o legitimnosti jejích nároků. Celá léta vedla neúnavný boj, Zprvu - sama s osmi osiřelými dětmi - o holé přežití. Později, za druhé světové válký, se zasazovala v USA svým vlivem o zajištění budoucnosti Rakouska, o jehož osvobození se navíc osobně zasloužili dva z jejích synů. Namísto poděkování obnovila rakouská vláda roku 1945 platnost exilového zákona proti Habsburkům. Vlast jí bylo dovoleno spatřit teprve roku 1982 - po více než šedesáti letech. Nesčíslné dávy jí tehdy připravily triumfální přijetí a vzdaly jí rovněž poslední poctu na grandiozním pohřbu roku 1989. Daly tím najevo, že císařovnin obřadný, staromódní a počestný svět není zdaleka tak směšný a neodvratně zaniklý, jak se dlouhá desetiletí tradovalo.
Hodnocení:
9/10
Komentář k hodnocení:
Jelikož máme (zatím) v českém prostředí pouze dva až tři (pokud připočteme i životopisy od Jiřího Pernese v knize Poslední Habsburkové: Karel, Zita, Otto a snahy o záchranu císařského trůnu) můžeme si dovolit k jistému srovnání této knihy s knihou Jeana Sévillia Statečná císařovna Zita Habsburská. Na rozdíl od knihy francouzského autora má tato kniha velký náskok, byť je starší o více jak 10 let. Dokázala totiž šikovně oddělit životopis císařovny Zity od životopisu císaře Karla. Zatímco Sévillia ve své knize převážně poukazuje na život císaře Karla a až do jeho smrti se jedná spíše o jeho životopis, u této knihy je osobnost Zity na prvním místě a můžeme říci, že toto je opravdu převážně její životopis. Autorka také čerpá více z rozhovorů se Zitou a dokáže jí klást ty správné otázky, které zatím nikdo před ní (ani po ní) nepoložil. Kniha Tamary Griesser-Pečarové je mnohem lépe členěna na kapitoly, které jsou většinou kratší a jsou výborně napsané. Nechybí ani fotografická příloha, která se nachází na konci publikace. Zde můžeme říci, že vidíme neokoukané fotografie, což bohužel nemůžeme říci u Sévillii. Ač je tedy tato publikace mnohem starší, můžeme říci, že je výborně napsaná a je škoda, že nedošlo k aktualizaci životopisu, neboť kvalita publikace by si nový náhled a přidání určitých informací zasloužila.