Nakladatelské údaje: Praha: Vitalis, 2017
Rozsah: 120 s.
Anotace:
Marie Terezie Rakouská – jméno jako concerto grosso, žena jako kantáta z krásy, nádhery a panovnického lesku. Julianě Weitlanerové se podařilo dostat u císařovny audienci a nyní vykresluje její jemně stínovaný portrét, od boje o dědictví po předcích, přes nekonečné války s pruským sokem, Friedrichem Velikým, až k velkému reformnímu dílu pozdějších let. Tady ze stránek vykukuje veselé děvče, tu milující manželka a přísná matka a konečně i prudérní strážkyně mravnosti v černém vdoveckém úboru. Mezi světlými dny v Schönbrunnu a neradostnými hodinami v Hofburgu nám Marie Terezie vlídně podává ruku jako oslavovaná panovnice, jako bytost zkoušená osudem, jako milovaná matka vlasti.
Hodnocení:
6/10
Komentář k hodnocení:
Po přečtení knihy musíme dát poměrně nízké hodnocení (lehce nadprůměrné). K tomuto kroku však máme dostatečné odůvodnění, které trochu naznačuje naše mírné zklamání. Zároveň je potřeba říci, že kniha se velice podobá obdobně formulovanému dílu od stejné autorky, a to publikaci František Josef I.: život císaře slovem i obrazem, která vyšla na podzim roku 2016, a proto se neubráníme určitému srovnání. Na rozdíl od knihy o Františku Josefovi I. je zde mnohem více rozvitého textu, který působí až příliš nadneseně, a tedy i nadbytečně. Autorka zřejmě chtěla čtenáře vtáhnout do období, o kterém píše, nicméně to udělala ne příliš dobrým způsobem. Ne že by to přímo znamenalo, že čtivost knihy poklesla, nicméně čistě subjektivně nám tento způsob nevyhovoval a působil na nás dojmem, že se snaží autorka text natahovat na úkor odbornosti. Jeden příklad za všechny: „Štěstí života se nad rakouskými zeměmi klene jako jasné sluneční jarní ráno – baroko. Z tisíců hrdel zní chvalozpěv, tisíc zvonů volá vzhůru do blankytu, tisíc hrdel jásá – baroko!“ (15 s.) To je menší nedostatek, který např. kniha o Františku Josefovi neměla. Dále se nám vloudila menší chybička o smrti soka Marie Terezie, Karla Albrechta Bavorského. Toho „usmrtila“ o rok dříve, než ve skutečnosti (v knize zemřel údajně na počátku roku 1744 – 43 s. – správně však zemřel v lednu 1745, o čemž svědčí i zvolení nástupce ještě v témže roce – mimochodem jím byl manžel Marie Terezie František Štěpán Lotrinský jako císař František I.). Nicméně je také potřeba vyzdvihnout klady, které jsou stejné jako u první autorčiny knihy, tedy velké množství fotografií, dobových obrazů a maleb. A opět můžeme říci, že takové množství obrázků nikde nenajdete. Můžeme tedy říci, že stejně jako autorčina první kniha je i tato určena širšímu publiku (přesto nám připadá zvláštní, že ji jen těžko najdeme v knihovnách i v knihkupectvích, kde by se určitě hodně prodávala). Pokud ji tedy budete brát z tohoto pohledu, rádi odpustíte i menší nedostatky, které jsme zmínili výše.