Nakladatelské údaje: Praha: Paseka, 2017
Rozsah: 414 s.
Anotace:
Málokterý monarcha splývá s představou domnělých „starých dobrých časů“ jako poslední habsburský císař František Josef I. (1830–1916). V moderně a čtivě pojatém životopise není však pro nostalgii místo. Představuje muže v centru vytrvalých politických a soukromých bouří, čelícího nejtvrdším ranám osudu. Krásná Sisi, s níž se oženil z lásky, se mu postupně odcizila, korunní princ Rudolf spáchal na zámku Mayerling v roce 1889 skandální sebevraždu, bratr Maxmilián I. Mexický byl roku 1867 po rozsudku revolučního tribunálu popraven. Slova, jimiž v roce 1898 komentoval zavraždění své manželky, zcela odpovídají trpkým skutečnostem jeho života: „Na tomto světě ničeho nezůstanu ušetřen!“ Politicky se jako panovník, vzbuzující nejprve velké naděje, stal v průběhu své bezmála osmašedesátileté vlády spíše brzdou politického vývoje. Velká válka, vedoucí k pádu habsburské vlády, uzavírá příběh posledního lesku a bídy monarchie, jež tento muž ztělesňuje.
Hodnocení:
9/10
Komentář k hodnocení:
Kniha od Michaely a Karla Vocelkových s názvem František Josef I.: císař rakouský a král uherský nás prakticky v ničem nezklamala. Už dlouho dopředu jsme předpovídali, že to bude opravdu kvalitní kousek, a jsme strašně rádi, že toto naše tvrzení můžeme potvrdit. Než se dostaneme k hodnocení samotného textu knihy, rádi bychom čtenářům předložili i naše hodnocení samotného zpracování. Nakladatelství Paseka patří v českém prostředí k velkým profesionálům, což znamená, že svému oboru rozumí, a proto bylo naše těšení tak veliké. To zjistíme hned po otevření, neboť zde najdeme geografickou mapu Rakousko-Uherska z přelomu 19. a 20. století. Úplně na konci zase stručné medailonky autorů. Samotná publikace je ve formátu A5 s tvrdým přebalem, na jehož přední straně je „stařičký mocnář“, na zadní straně anotace. Papír je „typický“, což poznáte především díky jeho vůni (vášniví čtenáři jistě znají několik „úchylek“ knihomolů, které často kolují na internetu). Díky této formě tak dostanete knihu, která je přenosná, a přesto se jí budete moci chlubit (nejenom obsahem), neboť její zpracování je dokonalé. Takže ještě jednou děkujeme nakladatelství Paseka a končíme s chvalozpěvem na obálku. Vrhneme se rovnou na text.
Při hodnocení textu většinou upřednostníme položky (tedy kladné či záporné body), kterých je méně, a proto jsme nesmírně rádi, že v této recenzi můžeme začít opravdu minimálními nedostatky, které jsou spíše ve formě překlepů než nějakých hrubých chyb. Přeci jen Vocelka je mezi historiky pojem, který posouvá linku odbornosti a kvality opravdu vysoko. Nicméně zastínit se nenechá ani jeho žena Michaela Vocelková, se kterou již několik knih vydal. Tento historický manželský pár nám předložil (v originále kniha vyšla již roku 2015) kvalitní, vyváženou práci, která výrazným způsobem přispěla do problematiky císaře Františka Josefa I. Ale k tomu později, nyní tedy k těm drobným nedostatkům, abychom to měli za sebou. Na upozornění našeho fanouška je potřeba upozornit na několik překlepů či chybiček, které se někdy zkrátka vyskytnou. Dva překlepy se nacházejí v rejstříku jmen na konci knihy (místo Matyldy Ludmily Bavorské má být Matylda Ludovika Bavorská, u poslední císařovny Zity jsou špatně životní data, které se vztahují k následujícímu jménu), třetí je zbytečné upřesnění českého překladu. Na straně 15 je totiž zmínka o první ženě rakouského císaře Františka I. Alžbětě Vilémíně Württemberské a v závorce byla chybně označena za Alžbětu Bavorskou. Na straně 133 jsme nalezli další překlep, když se mluví o jistém generálním pobočníkovi jménem Brünne. Zde se jedná o známého Karla Ludvíka Grünneho. Je potřeba ještě mírně pokárat překladatele, když na straně 199 nepřeložili francouzskou větu, kterou pronesl jakýsi mnich k Adolfu Braunovi při příležitosti cesty Františka Josefa I. do Jeruzaléma v listopadu 1869 (konkrétně šlo o větu: „Jérusalem est pour le moment la capitale de l'Empire.“ – dovolíme se laický překlad: „Jeruzalém je nyní hlavním městem říše.“). Toť vše k nedostatkům, čekají nás pozitiva.
Celý text, jak už jsme psali výše, provede diváka kompletním životem císaře Františka Josefa I., a to se smyslem pro detail a s hlavním důrazem na odbornost. Přesto je zřejmé, že je text psán srozumitelně bez nějakých zbytečných popisování složitých vztahů či událostí. Čtenář si tak užívá samotný text, a přitom do sebe dostává kvalitní informace podložené na mnoha letech studia. Navíc v podstatě každá informace je ocitovaná v poznámkách, kde autoři ukazují svůj rozsah v literatuře (jen pro zajímavost, celkový počet stran s poznámkami činí 45 stran – od strany 315 do 359; následuje přehled literatury – dalších 37 stran; a poté opravdu detailní rejstřík jmen). Celkový rozsah literatury působí mnohem impozantněji v celkovém srovnání (kniha má 414 číslovaných stran, z toho text končí na straně 314). Je to opravdu pořádná nálož pramenů a literatury. Co ale tato kniha přináší nového? Zřejmě to je zařazení témat, která byla donedávna ignorována a přehlížena. Nejvíce z nich vyniká problematika rozpoutání 1. světové války. Tato kniha totiž, stejně jako nedávné odborné publikace ke stému výročí vypuknutí Velké války (zmiňme např. Seana McMeekina a jeho knihu Červenec 1914, – ostatně na tohoto autora se odkazuje i Vocelka – kterou jsme rovněž recenzovali) detailně rozebírá vinu, první zbrojení či přípravu na válku, a jasně ukazuje, že viníkem války rozhodně nebylo Německo a s Rakousko-Uherskem to také nebylo jednoznačné (i Francie či Rusko, nemluvě o Srbsku, byly značně agresivní a jejich program a chování jasně směřovalo k válce). Obrovským kladem je již zmíněná odbornost, která se nejvíce projevuje v popisování jednotlivých dobře známých událostí. Jiné publikace sice rovněž píší o Krymské válce, o svatbě se Sisi či uherské korunovaci, Vocelka však všechny události popisuje mnohem detailněji. Opravdu velkým přínosem je i zhodnocení jednotlivých publikací či jmenování názorů různých historiků, což opět ukazuje výjimečný přehled, který autoři v této problematice mají (jen pro zajímavost – do citovaných děl se dostal i čeští historici Otto Urban, Jiří Štaif, Jan Křen či Jiří Kořalka, což opět značí, že probíraná témata jsou zhodnocena i autory, jichž se bezprostředně dotýkala). Pro čtenáře, který již několik publikací o 19. století přečetl a ztrácí se v některých událostech, na které panují různé názory, a mnohokrát jsou k nim vytvářeny i různé scénáře (např. Mayerling, Metternich, Schwarzenberg, vztah Žofie a Alžběty, některá klišé o chování Františka Josefa I. – především ve stáří…), přináší tato kniha nejaktuálnější řešení. Nalezneme v ní totiž i současné hodnocení jednotlivých „pochybných“ událostí (tedy, ke které verzi se současní historici přiklánějí a od které již naopak dávají ruce pryč). To ve většině publikací chybí, a proto je tato kniha tak důležitá (opět se opakujeme, ale je velkým přínosem).
K závěrečnému hodnocení prakticky nemáme co říci. Snad jen, že pro fanouška této doby a tohoto panovníka je nutností mít tuto knihu doma, neboť nic aktuálnějšího a současně odborněji zpracovaného na českém trhu není (a dle zkušeností ještě dlouho nebude).