Otto von Habsburg
Poslední korunní princ František Josef Otto se narodil 20. listopadu 1912, tedy v době, kdy Habsburská monarchie ještě netušila, že brzy bude muset čelit svému zániku. I u nově narozeného arcivévody se předpokládalo, že jednou, po smrti Františka Ferdinanda d’Este a jeho otce Karla Františka Josefa, usedne na císařský a královský trůn. K tomu však již bohužel nedošlo, ačkoli se tento stav mohl několikrát změnit.
Jako syn arcivévody Karla Františka Josefa a arcivévodkyně Zity Bourbonsko-Parmské byl od malička připravován na budoucí roli katolického panovníka. Učil se jazykům říše (jednalo se o 15 jazyků včetně němčiny) a musel absolvovat učební plán rakouského a uherského gymnázia. To už však bylo v době, kdy Habsburská monarchie byla minulostí a z arcivévody Františka Josefa Otty se stal Otto von Habsburg. Svou maturitní zkoušku totiž složil v roce 1930 ve Španělsku, kam se jeho matka přestěhovala poté, co roku 1922 zemřel císař Karel I. na Madeiře. Ve stejném roce se stal také hlavou habsburského domu, a tím i hlavou Řádu zlatého rouna. Jeho vzdělání pokračovalo, když roku 1935 úspěšně dostudoval politické a sociální vědy na univerzitě v belgické Lovani.
Když se ve 30. letech 20. století dostal v Německu k moci Adolf Hitler, Rakousko se ocitlo v ohrožení. Rakouští kancléři Dollfus a Schuschnigg měli v plánu dosadit do čela rakouské politiky právě Ottu, což se projevilo i v tom, že roku 1935 byl tzv. Habsburský zákon, který zakazoval vstup Habsburkům na rakouskou půdu, zrušen. Nepodařilo se ale překlenout domácí spory mezi pravicí a levicí, a proto zůstala tato možnost nevyužita.
Poté, co Hitler v březnu 1938 připojil Rakousko k Německu, stal se Otto von Habsburg nepřítelem říše. Snahy o dopadení a zadržení naštěstí dopadly neúspěšně. Otto pak, nejprve ve Francii a Španělsku, později v USA a Velké Británii, vyvíjel velké úsilí, aby Rakousko nebylo vnímáno jako země, sympatizující s Německem. To se mu nakonec podařilo a společně se svou matkou zařídil, že Rakousko bylo vyňato z amerických bombardovacích plánů. Po válce se také zasadil o to, že Rakousko nepřipadlo do vlivu Sovětského svazu, ačkoli o to Stalin velice stál.
Vděku za takovouto službu Rakousku se však nedočkal. Tzv. Habsburský zákon, který byl obnoven během 2. světové války, zůstával nadále v platnosti, ačkoli jeho význam již vyzníval naprázdno. Otto se tak začal věnovat evropské politice, ve které se angažoval ještě před válkou (roku 1936 se stal členem Panevropské unie). Kromě toho se také usadil, a to bavorském městě Pöcking. Zde nalezl i ženu, kterou si roku 1951 také vzal. S princeznou Reginou Sasko-Meiningenskou měl 7 dětí (5 dcer a 2 syny). Současnou hlavou habsburského domu je jeho nejstarší syn Karel, narozený roku 1961.
Roku 1961 se Otto von Habsburg vzdal veškerých nároků na císařský trůn pro svou osobu a mohl se tak vrátit do Rakouska. Zde se poté stavěl k pozitivní politice vůči zemím východního bloku. V roce 1989 se mu podařilo uspořádat na maďarsko-rakouských hranicích tzv. Panevropský piknik, jehož součástí bylo i tříhodinové otevření rakousko-maďarských hranic. Po rozšiřování Evropské unie o další členské státy se postupně stahoval z politiky. V roce 2000 předal svému synovi Karlovi hlavní roli v Řádu zlatého rouna. Ačkoli ještě v roce 2009 byl přijat ve Vatikánu papežem Benediktem XVI., značně mu již ubývalo síly. V roce 2010 mu zemřela jeho manželka princezna Regina Sasko-Meiningenská. Poslední korunní princ Otto zemřel 4. července 2011 ve svých 98 letech. Pohřben byl v kostele sv. Štěpána ve Vídni.
