Manifest Mým národům! z listopadu 1916
Nový císař vydal proklamaci, která byla nadepsána jako prohlášení, kterým zemřelý císař oznamoval vypuknutí války – Mým národům! Po pietním vzpomenutí zemřelého muže, jenž tak dlouho platil přímo za vtělení habsburské monarchie, přešel manifest k tomu, co Karlovi tanulo na mysli:
„V bouřlivý čas vystupuji na starodávný trůn Svých předků, jejž Mně Můj osvícení ujec v nezkaleném lesku zanechává. Ještě není dosaženo cíle, ještě není vyvrácen blud nepřátel, kteří se domnívají, že ustavičným útočením mohou zdolati, ba roztříštiti Mé mocnářství a jeho spojence. Vím, že Jsem zajedno se Svými národy v nezdolném odhodlání probojovati boj, až bude vydobyto míru, jenž zabezpečí trvání Mého mocnářství a zaručí pevné základy jeho nerušeného vývoje. V hrdé důvěře spoléhám na to, že Moje hrdinná branná moc, opírajíc se o obětovnou vlasteneckou lásku Mých národů a ve věrném branném bratrství se spojeneckými vojsky, i nadále odrazí všechny útoky nepřátel s milostivým přispěním Božím a přivodí vítězné skončení války. Právě tak neochvějná jest Má důvěra, že Mé mocnářství, jehož mocenské postavení koření v odedávna zaručeném, v tísni a nebezpečí nově zpečetěném nerozlučném osudovém společenství jeho obou států, vyjde z války zoceleno a posíleno uvnitř a navenek, že Moji národové, kteří prodchnuti myšlenkou odhodlanosti k obraně proti vnějšímu nepříteli budou spolupůsobiti též k dílu pokojného obnovení a zmlazení, aby oba státy mocnářství s přičleněnými zeměmi Bosnou a Hercegovinou přivedli k době vnitřního rozkvětu, rozmachu a zesílení... Chci činiti vše, aby hrůzy a oběti války byly co nejdříve zažehnány, aby těžce pohřešovaná požehnání míru byla Mým národům opět získána, jakmile tomu dovolí čest našich zbraní, životní podmínky Mých států a jejich spojenců a vzdor našich nepřátel. Svým národům chci býti spravedlivým a láskyplným knížetem. Chci jejich ústavních svobod a jiných práv vysoko Si vážiti a rovnosti před právem pro všechny bedlivě stříci. Ustavičnou snahou Mou bude podporovati mravní i dušení dobro Svých národů, chrániti svobodu a pořádek ve Svých státech, zabezpečovati všem pracujícím údům společnosti ovoce poctivé práce. Jakožto vzácné dědictví Svého předka přejímám příchylnost a vroucí důvěru, která pojí národ a korunu. Tento odkaz má dodati síly, abych učinil zadost povinnostem Svého vznešeného a těžkého vladařského úřadu. Proniknut věrou v nezničitelnou životní sílu Rakouska-Uherska, prodchnut vroucí láskou ke Svým národům, chci Svůj život a všecku Svou sílu postaviti do služeb tohoto vznešeného úkolu.“
Literatura: GALANDAUER, J. Karel I. Poslední český král. Praha a Litomyšl 2004. 112-113 s.