K1 - Peníze a uzlíček pro vojína
Když už byl arcivévoda Karel František Josef společně se svou posádkou v roce 1912 v Haliči, častokrát se společně s manželkou Zitou podnikali výjezdy po okolí. Při jedné takové jízdě automobilem dostala arcivévodkyně Zita, která již byla v pokročilém stupni těhotenství, chuť na mléko. A protože to do nedaleké vesnice nebylo daleko, opustili svůj vůz a vydali se do vesničky Nadwórné. Osvěžení měla poskytnout malá hospůdka, kterou vlastnila židovská obchodnice. Ta ostatně měla také syna u vojska v Kolomyji, a proto se arcivévody dotázala, zda by po něm nemohla poslat pět korun na přilepšenou. Arcivévoda, zřejmě potěšen, že ho obchodnice nepoznala, jí odpověděl, že bude „velmi rád, svěříte-li mi peníze“. Situaci však musela zachraňovat Zita, a to poté, co si hospodyně odběhla k prádelníku, kde měla pro syna přichystaný uzlík s prádlem. Zita se nabídla, že uzlík vezme zase ona. Prádlo i peníze, které se mezitím zázračně rozmnožily, dorazily k synovi v pořádku.
Literatura: POLÁCH, R. Karel I. Poslední český král a jeho cesta z Brandýsa nad Labem přes Nový Jičín do Kolomyje v roce 1912. Nový Jičín 2012. 41 s.