Druhý dopis císaře Karla I. svému švagrovi Sixtovi Bourbonsko-Parmskému (květen 1917)
Tento dopis, který byl psán opět francouzsky byl předán osobně Sixtovi v době jeho tajné návštěvy v Rakousko-Uhersku od 5. do 12. května 1917, není tak přímý a vyjadřuje se především k italským požadavkům, neboť Itálii byly slíbeny rozsáhlé územní ústupky ze strany Rakousko-Uherska. Údajně prý Karel prohlásil, že „bude-li Německo nadále odmítat naše rozumné návrhy, uzavřeme mír i bez něj; je to naše právo a povinnost. V případě roztržky s Německem však budu muset mít možnost počítat s podporou Dohody.“[1]
„Můj milý Sixte, s uspokojením zjišťují, že Francie a Anglie v podstatě sdílejí mé názory o evropském míru. Zároveň odmítají uzavřít mír, na němž by se nepodílela Itálie; nicméně právě tato Itálie učinila monarchii mírovou nabídku a přitom se vzdala všech nepřijatelných požadavků ohledně slovanských území na Jadranu, které dosud vytyčovala. Nyní omezuje své požadavky na část Tyrol, kde se mluví italsky. Posouzení tohoto požadavku jsem odložil až na tu chvíli, kdy obdržím odpověď Francie a Anglie na mou mírovou nabídku... Dobrá shoda, kterou dosáhla monarchie s Francií a Anglií v mnoha podstatných bodech, překoná, podle našeho přesvědčení, poslední překážky, které brání tomu, aby byl uzavřen čestný mír.
Děkuji Ti za Tvou spolupráci na tomto díle míru, které jsem zahájil ve společném zájmu našich zemí. Jak jsi mi řekl při loučení, ukládá Ti tato válka povinnost zůstat věrný Tvému jménu a velké minulosti Tvému domu. To jsi vykonal nejdříve Tvou péčí o raněné, pak bojem za Francii... Charles.“[2]
Celá akce ztroskotala, neboť Itálie tyto podmínky odmítla. Francouzský ministerský předseda Alexandre Ribot navíc porušil slovo, které dal Sixtovi a seznámil italského ministra zahraničí Sidneyho Sonnina s celou Karlovou korespondencí.
[1] GALANDAUER, J. Karel I. Poslední český král. Praha a Litomyšl 2004. 172 s.
[2] GALANDAUER, J. Karel I. Poslední český král. Praha a Litomyšl 2004. 172-173 s.