Leopold II.
Leopold II., panovník, jehož vláda vypadala nadějně, avšak byla až příliš krátká. Monarcha, který jako jediný zastával názor na vytvoření konstituční monarchie vládl pouze dva roky.
Leopold se narodil 5. května 1747 ve Vídni jako třetí syn Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Poté, co roku 1761 zemřel jeho starší bratr Karel Josef na neštovice, byl předurčen k převzetí Toskánska od svého otce. Smrt jeho bratra určila i Leopoldovu manželku. Roku 1765 si Leopold vzal Marii Ludoviku Španělskou, která dala manželovi rovných šestnáct dětí.
V roce 1765 se také usadil ve Florencii a stal se jako Leopold I. vévodou toskánským. Na bratrova osvícenského ducha se Leopold díval s rezervou. Ač byl sám osvícensky založený, v žádném případě nechtěl zavádět tak radikální reformy, jaké plánoval zavést jeho starší bratr v rakouských zemích. V malém Toskánsku s reformami experimentoval, a to velmi zdařile – zrušil cechy, zavedl občanské milice místo trvalé armády, nechal zrušit trest smrti. Postupnými kroky, které nevyvolávaly rozsáhlý odpor a nepokoj, dokázal Toskánsko modernizovat a reformovat mnohem lépe, než se o to pokoušel Josef v Rakousku.
Podobně chtěl postupovat i jako panovník Svaté říše římské národa německého a Rakouska. Nejprve však musel urovnat některé kroky svého bratra. Když roku 1790 nastupoval na rakouský trůn, měl toho mnoho co napravovat. Ihned po nástupu na trůn nechal zrušit urbariální patent, který ve šlechtickém stavu vyvolal řadu protestů a bouří. Uzavřel mír s Turky a v řadách spojenců vyměnil Francii za Prusko. V domácí politice trval na dvorním ceremoniálu z doby Marie Terezie a v září 1791 se nechal slavnostně korunovat českým králem. Nadále však upevňoval centralismus, který upřednostňovala už i jeho matka.
Veškeré vyhlídky nakonec překazila Leopoldova nečekaná smrt 1. března 1792.
