František Josef I.
Vláda císaře Františka Josefa I. trvala neuvěřitelných 68 let. Ač se ve světové historii najdou panovníci, kteří si moc a slávu užili déle, éra císaře Františka Josefa I. je svým způsobem výjimečná – minimálně tím, že za jeho vlády se definitivně utvořil český národ.
Narodil se 18. srpna 1830 arcivévodkyni Žofii a arcivévodovi Františkovi Karlovi a už v době jeho narození bylo zřejmé, že jednou usedne na trůn. Podle toho se utvářela i jeho výchova, která byla silného absolutistického ražení.
V době jeho nástupu se Evropa nacházela ve víru revolucí. Ferdinand I. 2. prosince 1848 abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa a ten splnil absolutistické nároky jeho matky. V očích obyvatelstva vzbuzoval naděje, které se však posléze ukázaly jako nevyslyšené. František Josef upevnil svou pozici a ve svých zemích zavládl neoabsolutismus pod vedením ministra vnitra Alexandra Bacha. Ten však padl roku 1859. Za pád mohou i události ze zahraničí. Rusko ztratilo v Rakouské císařství důvěru poté, co Rakousko nepodpořilo Krymskou válku. Ač Rusko značně pomohlo Rakousku v roce 1848 při zásahu v Uhrách, zvolil císař František Josef I. vyčkávací taktiku, která se mu však hrubě vymstila. Dalším propadákem se stala válka v Itálii. Bitvou u Solferina a u Magenty roku 1859 ztratil rakouský císař Lombardii. V této době přicházejí na řadu reformy. Rakouské císařství se tak postupně stává konstituční monarchií.
František Josef chtěl být císařem míru. K tomuto názoru dospěl po katastrofálním fiasku s Pruskem roku 1866. Rakouské císařství ztratilo definitivně italská území (Benátsko) a stáhlo se z Německého spolku, kterému doposud předsedalo. Dalším nemilým důsledkem se stalo rozdvojení monarchie. Rozdělení Rakouského císařství na Rakousko-Uhersko dostala monarchie těžký zásah, který měl až do jejího zániku působit značné potíže při jakémukoli jednání a vystupování.
V osobním, resp. rodinném, životě ho stíhala jedna tragédie za druhou. Už v roce 1853 na něj byl spáchán atentát, který však přežil. Zdálo se, že rok následující, kdy si vzal za ženu v Bad Ischlu Alžbětu (Sisi) Bavorskou, bude začátkem jeho šťastného života. Jak čas ukázal, manželství šťastné nebylo. Alžběta později začala vídeňské prostředí nenávidět, a proto co nejčastěji cestovala po Evropě. Z manželství vzešly čtyři děti (Žofie, Gisela, Rudolf, Marie Valerie). Pro Františka Josefa byl nejdůležitější korunní princ Rudolf, který se narodil roku 1858. S otcem, který byl neustále zaměstnán vyřizování úředních aktů, si však mladý následník nikdy nerozuměl. Jeho život nebyl šťastný a skončil 30. ledna 1889 tragickou sebevraždou v zámečku Mayerling. Další katastrofa čekala na Františka Josefa o necelých 10 let později. 10. září 1898 byla jeho milovaná manželka Alžběta ve švýcarské Ženevě zavražděna. Jak často říkával, opravdu nebyl ničeho ušetřen. Přidáme-li k jeho černým dnům i 28. červen 1914, kdy byl na jeho synovce a následníka Františka Ferdinanda d’Este spáchán atentát v Sarajevu, je jeho výčet katastrof téměř kompletní.
Císař František Josef I., symbol 2. poloviny 19. století v Habsburské monarchii, zemřel 21. listopadu 1916 uprostřed Velké války, která měla znamenat úplné zničení tehdejších pořádků v Evropě.
