Chronologie

 

  • 19. dubna 1793 – císaři Svaté říše římské národa německého Františkovi II. a Marii Terezii Neapolské se narodil arcivévoda Ferdinand Karel Leopold Josef František Crescentius

  • duben 1797 – kvůli neutěšené politické situaci byly císařské děti včetně Ferdinanda přemístěni do Budína, kde byl Ferdinand kvůli svému zdravotnímu stavu úzkostlivě hlídán

  • 26. dubna 1802 – Ferdinandovi je 9 let a teprve nyní dostává svého prvního vychovatele Franze Maria von Steffaneo-Carnea, který započal se systematickým vzděláním a výchovou (Ferdinand se učí jezdit na koni, psát, jazyky...)

  • 1805 – Ferdinand se začíná učit maďarsky, mezitím pokračuje učení latiny, italštiny, němčiny a francouzštiny

  • listopad 1805 – císařské děti se opět stěhují kvůli bouřlivé politické situaci – přes Erlau (dnes Eger), do Čech a následně do Košic

  • duben 1806 – po uklidnění politické situace se císařské děti vracejí do Vídně

  • 13. dubna 1807 – po předčasném porodu dcerky Amálie umírá Ferdinandova matka císařovna Marie Terezie Neapolská

  • 13. dubna 1807 – Ferdinandův vychovatel Steffaneo-Carnea byl ihned propuštěn bez udání důvodu – následník trůnu je celý rok bez dalšího vychovatele

  • 6. ledna 1808 – Ferdinandův otec rakouský císař František I. si bere za manželku Marii Ludoviku Modenskou (jeho třetí žena)

  • duben 1809 – císařovna Marie Ludovika osobně vybrala a jmenovala Ferdinandova nového vychovatele, stal se jím svobodný pán Joseph Erberg, který opět zahajuje systematické učení

  • 23. dubna 1809 – císařské děti jsou opět kvůli neklidné politické situaci evakuovány přes Prešpurk (dnešní Bratislava) do Budína, posléze opět do Košic

  • 13. září 1809 – následníkovi trůnu Ferdinandovi se splaší kůň, kterého se však nepodaří chytit – až později je kůň zkrocen, načež Ferdinand konstatuje, že se nyní zbavil strachu a bázlivosti

  • leden 1810 – až nyní se císařská rodina vrací do Vídně – chystá se spojenectví Rakouska s Francií

  • 1810 – od tohoto roku je ve dvorní lékárně vedena Ferdinandova kniha receptů

  • 1810-1812 – následník trůnu Ferdinand se v této době vyučil zahradnickému řemeslu – v této době také velice často cestoval (Štýrský Hradec, Innsbruck, Čechy, Morava, Slezsko, Prešpurk – dnes Bratislava)

  • červen 1815 – svobodný pán Joseph Erberg, dosavadní vychovatel následníka trůnu, je i vlivem své sílící schizofrenie propuštěn z císařských služeb

  • 8. července 1815 – následník trůnu Ferdinand se spolu se svým otcem císaře Františkem účastní tažení do Francie

  • 10. července 1815 – rakouský císař František I. a jeho syn Ferdinand triumfálně vjíždí do Paříže

  • 7. dubna 1816 – umírá císařova třetí manželka Marie Ludovika Modenská – císařovna dlouhodobě trpěla tuberkulózou a její pobyt v Itálii nemoc výrazně zhoršil

  • 24. září 1816 – rakouský císař František I. si bere za svou manželku Karolínu Augustu Bavorskou, která je o 24 let mladší než on

  • 4. října 1818 – arcivévoda Ferdinand poprvé vystupuje na veřejnosti jako císařův oficiální nástupce – Ferdinand promluvil při zasvěcení mírové mohyly na Františkově hoře u Brna

  • 1825 – následník trůnu arcivévoda Ferdinand vede rakouskou delegaci pozvanou ke korunovaci cara Mikuláše I. do Petrohradu

  • 1829 – od tohoto roku se arcivévoda Ferdinand pravidelně účastní zasedání Státní rady pod vedením císaře

  • červen 1830 – začínají přípravy na uherskou korunovaci arcivévody Ferdinanda

  • 28. září 1830 – v uherském městě Prešpurku (dnešní Bratislava) je korunován arcivévoda Ferdinand na uherského krále Ferdinanda V.

  • 12. února 1832 – arcivévoda Ferdinand uzavřel manželství v zastoupení se savojskou princeznou Marií Annou Karolínou Piou, které patrně zůstalo nenaplněno

  • 27. února 1832 – proběhla svatba Ferdinanda a Marii Anny Savojské ve Vídni

  • 9. srpna 1832 – na následníka trůnu arcivévodu Ferdinanda byl v Badenu spáchán atentát – kulka korunního prince zranila do ramene – atentátníkem byl kapitán Franz Reindl, který byl odsouzen k trestu smrti – Ferdinand se však u císaře přimluvil, a tak atentátník dostal trest doživotní

  • 2. března 1835 – umírá Ferdinandův otec rakouský císař František I. na bronchitidu – novým císařem se stává jeho syn Ferdinand I.

  • 7. března 1835 – císař Ferdinand I. si zvolil své heslo: „Recta tueri“ (Chránit právo)

  • podzim 1836 – císař Ferdinand I. se v Teplicích setkává s pruským králem Fridrichem Vilémem III. a ruským carem Mikulášem I. při příležitosti odhalení pomníku císaře Františka I.

  • 7. září 1836 – císař Ferdinand I. je v Praze korunován na českého krále Ferdinanda V. – byla to poslední česká korunovace

  • 12. září 1836 – císařovna Marie Anna Savojská byla v Praze korunována na českou královnu

  • 6. září 1838 – císař Ferdinand I. byl v Miláně korunován na lombardského krále

  • 4. srpna 1841 – císař Ferdinand I. uděluje svému synovcovi arcivévodovi Františkovi Josefovi Řád Zlatého rouna

  • 10. července 1843 – umírá svobodný pán Joseph Erberg, bývalý vychovatel současného rakouského císaře Ferdinanda I. – císař získal korespondenci mezi vychovatelem a Ferdinandovou nevlastní matkou (je možné, že některé dopisy byly zničeny)

  • 1846 – bouří se polská šlechta v Haliči – situaci musí řešit armáda

  • leden 1847 – císař Ferdinand I. jmenuje po smrti uherského palatina arcivévody Josefa jeho syna arcivévodu Štěpána – to vyvolalo nepokoje v Uhrách, neboť Maďaři jsou přesvědčeni, že nového palatina může jmenovat pouze uherský sněm

  • 14. května 1847 – Ferdinand I. zakládá Akademii věd

  • 17. prosince 1847 – umírá Ferdinandova sestra Marie Ludovika (Louisa), jeho nejmilejší sestra, která se stala i francouzskou císařovnou a manželkou Napoleona I.

  • leden 1848 – v Itálii dochází k bouřím, které přerůstají v tzv. „kuřáckou stávku“ a „doutníkové kravály“ (Italové pronásledují kuřáky a likvidují jejich cigarety a doutníky, aby nepodporovali rakouskou ekonomiku)

  • 14. ledna 1848 – vydán nový tiskový a cenzurní zákon, který však všeobecnou touhu po svobodě tisku neuspokojuje

  • 3. března 1848 – uherský revolucionář Lajos Kossuth pronesl před uherským zemským sněmem svůj radikální projev, ve kterém vyzýval k ustavení konstituce

  • 6. března 1848 – podána petice dolnorakouských stavů proti současné vládě a proti Metternichovi, která požadovala její odstoupení

  • 8. března 1848 – ve Svaté říši římské národa německého byly lidem přiznány svobody, o které se Rakousko zasazovalo (zrušení cenzury a svoboda tisku)

  • 13. března 1848 – po střetech lidí s vojskem v ulicích Vídně je splněn požadavek odstranění knížete Metternicha – ten podává demisi, kterou císař Ferdinand přijímá, a odjíždí přes Brusel do Londýna

  • 14. března 1848 – císař vyhlašuje svobodu tisku a tím tedy i zrušení cenzury

  • 15. března 1848 – v Uhrách propuká revoluce a vládu přejímá hrabě Lajos Batthyány, který ruší poddanské povinnosti – ukázkou odvahy byl triumfální průjezd císaře Ferdinanda, arcivévody Františka Karla, jeho ženy Žofie a jejich syna Františka Josefa Vídní v otevřeném kočáře – císař slavnostně vyhlašuje konstituci

  • 18. března 1848 – vypuká revoluce v Miláně a Itálie vyhlašuje v Benátkách republiku – revoluci potlačuje polní maršál Radecký

  • 20. března 1848 – císař Ferdinand I. uděluje amnestii účastníkům střetu v ulicích z 13. března

  • 25. dubna 1848 – rakouský císař vydává tzv. dubnovou ústavu, která však většinu rakouské populace neuspokojuje – ještě předtím byl zaveden tiskový zákon, který stanovoval přísné vězeňské tresty za urážku císaře, císařské rodiny a konstituce

  • 6. května 1848 – maršál Radecký vítězí nad sardinským králem Albertem v bitvě u Santa Lucia

  • 17. května 1848 – císařská rodina je, i přes protesty samotného císaře, převezena do tyrolského Innsbrucku (pobyt trval až do 12. srpna 1848)

  • 26. června 1848 – císař se hodlal zúčastnit zahajovací schůze říšského sněmu ve Vídni, ale nakonec z Innsbrucku neodjel

  • 12. května 1848 – revoluce propuká také v Praze, kde je silně potlačena velícím generálem Windischgretzem

  • 24. června 1848 – dělníci se organizují v „Prvním vídeňském dělnickém spolku“, který založil obuvnický tovaryš Friedrich Sander – začaly být vydávány i noviny „Die Presse“ pod taktovkou vídeňského pekaře z Paříže Augusta Zanga

  • 8. července 1848 – odstupuje ministerský předseda svobodný pán Pillersdorf a jeho nástupcem se stal svobodný pán Anton Doblhoff-Dier

  • 22. července 1848 – říšský sněm ve Vídni zahajuje místo císaře arcivévoda Jan

  • 26. července 1848 – poslanec říšského sněmu Hanns Kudlich ze Slezska podal návrh na úplné osvobození rolníků – tento návrh byl 7. září uzákoněn

  • 12. srpna 1848 – císař Ferdinand se i se svou rodinou vrací z Innsbrucku do Vídně

  • 21. srpna 1848 – k dalšímu krveprolití dochází poté, co se střetne ve vídeňském Prátru průvod dělníků s ozbrojenou národní gardou (22 mrtvých a 300 zraněných)

  • září 1848 – v Uhrách propuká opět revoluce, když vpochodoval do Uher chorvatský bán Josef Jelačić

  • 3. října 1848 – císař Ferdinand vydává manifest určený Maďarům, v němž požaduje okamžité nastolení pořádku v zemi

  • 6. října 1848 – ve Vídni je zlynčován rakouský ministr války polní podmaršálek hrabě Theodor Baillet de Latour – následně je jeho tělo pověšeno na pouliční lampu – nanovo tak ve Vídni propuká revoluce, která se projevuje i pronásledováním Metternichových přívrženců – v tento den také císař Ferdinand opouští Vídeň a jeho konvoj míří do Olomouce

  • 7. října 1848 – císař Ferdinand I. vydává ve Vídni manifest (ve skutečnosti přečten na zasedání říšské rady již 6. října), ve kterém je jako panovník znepokojen nad propukající revolucí (v manifestu je znát Ferdinandova beznaděj a neporozumění toho, co vlastně jeho vlastní lid po něm chce, když jim v rozumné míře splnil vše, oč žádal)

  • 16. října 1848 – císař vydává v Olomouci manifest, ve kterém hrozí ozbrojeným zásahem proti radikálům ve Vídni

  • 19. října 1848 – císař vydává v Olomouci další manifest, ve kterém je již mírnější – slibuje zachování konstituce, svobody tisku a zrušení roboty, ale napřed musí ve Vídni zavládnout klid

  • 20. října 1848 – polní maršál kníže Alfréd Windischgraetz dává Vídni ultimátum

  • 24. října 1848 – říšský sněm byl přestěhován z Vídně do Kroměříže (setkání poslanců mělo proběhnout do 15. listopadu – poté 22. listopadu)

  • 26. října 1848 – chorvatský bán Josef Jelačić a polní maršál kníže Alfréd Windischgraetz obkličují Vídeň – Vídeňané se odmítají vzdát, ale po útoku jsou k tomu 31. října donuceni

  • 31. října 1848 – Vídeň kapitulovala a je v držení císařských velitelů Windischgraetze a Jelačiće – vyhlášen výjimečný stav a bylo nastoleno zostřené válečné právo

  • listopad 1848 – ministerským předsedou byl jmenován kníže Felix Schwarzenberg

  • 2. prosince 1848 – v Olomouci byly zveřejněny tři manifesty – v prvním se dosavadní císař Ferdinand I. zříká trůnu, ve druhém se zříká trůnu i Ferdinandův bratr František Karel a ve třetím byla vyhlášena plnoletost nového císaře Františka Josefa I.

  • 5. prosince 1848 – v Olomouci obdržel císař Ferdinand od magistrátu města Vídně děkovnou adresu za jeho zásluhy o rezidenční město

  • 6. prosince 1848 – poděkování delegace z Kroměříže a následný odjezd císaře Ferdinanda a jeho ženy císařovny Marie Anny Savojské společně s malým doprovodem do Prahy, kde se ubytoval na Pražském hradě

  • 12. prosince 1848 – císař Ferdinand se poprvé objevil na veřejnosti v civilu, a to při návštěvě představení v pražské opeře

  • 4. února 1850 – císař Ferdinand přes svého nejvyššího hofmistra hraběte Klemense Brandise vzkazuje do Vídně, že si jako trvalé sídlo zvolil Prahu a Pražský hrad

  • 10. května 1852 – posledním politickým posláním císaře Ferdinanda se stala návštěva ruského cara Mikuláše I. v Praze

  • 28. února 1856 – císař Ferdinand slavil v Praze stříbrnou svatbu s jeho ženou Marií Annou Savojskou a při této příležitosti dorazil do Prahy i císař František Josef I. a dalších 10 arcivévodů

  • 1865 – císař Ferdinand ve svých 65 letech sepisuje závěť, kterou ukládá u nejvyššího hofmistra hraběte Paula Airoldiho – podle ní je univerzálním dědicem veškerého majetku vládnoucí císař František Josef I.

  • jaro 1874 – císaře Ferdinanda postihuje plicní katar, ze kterého se již nikdy zcela nevyléčí – od této doby neustále postonával a omezoval letní pobyty ve svých sídlech v Zákupech a Ploskovicích

  • 28. června 1875 – císaře Ferdinanda navštěvuje císař František Josef I., ale jelikož spatří starého císaře spát v pojízdném křesle, tak po krátkém pobytu Prahu opouští a vrací se zpět do Vídně

  • 29. června 1875 – v Praze ve 14:45 hodin umírá tiše po vleklé plicní chorobě císař Ferdinand I. – bylo mu 82 let

  • 1. července 1875 – profesor anatomie Karlovy univerzity doktor Bohdalek provedl nabalzamování těla císař Ferdinanda

  • 2. července 1875 – tělo císaře Ferdinanda bylo vystaveno v hradní kapli

  • 4. července 1875 – v Praze se koná pohřební průvod císaře Ferdinanda

  • 5. července 1875 – tělo mrtvého císaře bylo převezeno do Vídně a zde také vystaveno

  • 6. července 1875 – císař Ferdinand byl pohřben v Kapucínském kostele

  • 4. května 1884 – v Praze umírá na zápal plic Ferdinandova manželka císařovna Marie Anna Karolína Pia Savojská ve věku 80 let