František Ferdinand d'Este
František Ferdinand se narodil 18. prosince 1863 ve Štýrském Hradci a nikdo tehdy nemohl tušit, že se nově narozený arcivévoda stane následníkem trůnu. A nikdo nemohl tušit, že nakonec na rakousko-uherský trůn neusedne, a místo toho se stane první obětí Velké války.
Muž, který si stál vždy za svém a dokázal si svou zarputilostí prosadit téměř vše, včetně něčeho nemyslitelného. V roce 1900 si vydobyl na císaři Františkovi Josefovi I., že může usednout na trůn, ačkoli si za svou vyvolenou vybral neurozenou Žofii Chotkovou z Chotkova a Vojnína. Tento nevšední pár, kterému vídeňská aristokracie předpovídala pár měsíců trvání, však vydržel vše, co jim život nachystal. A nebylo toho málo. Oba museli o svou lásku bojovat – František Ferdinand s císařem, Žofie Chotková s rakouskou aristokracií.
Politicky se arcivévoda připravoval velmi pečlivě. Po smrti korunního prince Rudolfa a smrti bezdětného arcivévody Ferdinanda Maxmiliána bylo jasné, že jednou na trůn usedne syn Karla Ludvíka (mladšího bratra císaře Františka Josefa). Do této jistoty zasáhla nemoc, která tehdy byla velice zákeřná a vyléčit ji bylo značně složité – tuberkulóza. Tou onemocněl František Ferdinand roku 1895 a mnoho nejvyšších se obávalo, že je nutné hledat dalšího následníka. V roce 1898 se však František Ferdinand ze své nemoci zotavil a lidi, kteří mu jeho uzdravení nepřáli, zařadil na svou pomyslnou černou listinu. Arcivévoda totiž nezapomínal, a zvláště křivdy spáchané na něm či jeho manželce tvrdě trestal.
Politicky se vyhranil proti samotnému Rakousko-Uhersku. Dualismus, který roku 1867 vznikl, vnímal jako rakovinu říše. Jeho reformní návrhy, které chystal po nástupu na trůn, vypadaly velice slibně – ať už to byl trialismus (nikoli s českými zeměmi, ale se zeměmi ...) či federalizované Spojené státy Velkého Rakouska. Jeho reformy se silně nelíbily uherským magnátům. Ostatně je František Ferdinand neměl příliš v lásce. Tato antipatie však byla oboustranná.
Na reformy, které zkostnatělá monarchie nutně potřebovala, však již nedošlo. Válka s Ruskem, zábor Bosny a Hercegoviny, světový konflikt – vše, čemu chtěl František Ferdinand jako budoucí císař František II. zabránit, se nakonec stalo. Vyjma záboru Bosny a Hercegoviny se tyto události spustily poté, co byl 28. června 1914 po úspěšných manévrech v Sarajevu i se svou manželkou Žofií Chotkovou von Hohenberg zastřelen mladým srbským revolucionářem Gavrilem Principem.
